Green Doors – kdo jsme?

Pomáháme lidem s duševním onemocněním najít ztracenou rovnováhu v důsledku nemoci. Provázíme je a podporujeme v různých fázích zotavení. V našich kavárnách boříme předsudky. Dokazujeme, že lidé s duševním onemocněním mohou – a chtějí – být platní. Dáváme jim šanci vyzkoušet a zažít si práci, která jim umožní obstát. Spolupracujeme se zaměstnavateli, kteří stějně jako my věří, že téma duševního zdraví na pracoviště patří a zaměstnávání lidí se znevýhodněním je samozřejmostí.

Přejít na stránky Green Doors ZDE

 

Příběhy

Hanka (23 let), studentka VŠCHT
7 měsíců v tréninku pracovních dovedností

„Hodně mi to pomohlo po propuštění z nemocnice. Myslela jsem si, že práci v kavárně nezvládnu, byla jsem hodně nervózní, připravovala jsem si „taháky“ jak komunikovat se zákazníky. Ale učila jsem se vše postupně, až ze mě úzkosti opadly. Uvědomila jsem si, že je nutné mít taky čas pro sebe. Našla jsem tu přátelství a svým způsobem i sama sebe. Víc si věřím, s nečekanými situacemi ale ještě pořád bojuju. Green Doors pro mě znamená rozjezd do života.“

Klára (25 let), recepční v jazykové škole

„Po maturitě jsem odjela jako au pair do Anglie. Bydlela jsem s přáteli, prožila nenaplněnou lásku, začala mít pocit, že spolubydlící se mnou komunikují prostřednictvím vykládání nádobí ve skřínkách či odkapávači. Vrátila jsem se do Čech a nastoupila jako asistentka ve velké firmě, po nějaké době jsem začala mít pocit, že různé věci se dějí kvůli mě. Přestala jsem zvládat práci, špatně spala, skoro nejedla, vyhýbala se rodičům a přátelům. Rodina se obrátila na krizové centrum a já souhlasila s hospitalizací. Po měsíci na psychiatrii  jsem začala docházet do denního psychoterapeutického stacionáře, kde jsem se dozvěděla o kavárně Café Na půl cesty. Do kavárny jsem nastoupila s přáním dostat se zase mezi lidi, vyzkoušet co zvládnu a s nadějí, že si začnu znovu věřit. Práci v kavárně jsem zvládala a po necelém roce stráveném v kavárně  jsem se rozhodla, že odejdu a budu si shánět  práci, nakonec nastoupila jako recepční v jazykové škole. Do kavárny stále ráda chodím, hlavně na autorská čtení přátel a  chtěla bych připravit vlastní výstavu fotek z Anglie.“

 Zajímají mě další příběhy ZDE